DEMOKRATICKÁ SVOBODA

DEMOKRATICKÁ SVOBODA Nedávno jsem napsal esej o rychlých změnách naší společnosti. To, co bylo platné po staletí a pevné ukotvené v lidské mysli, vědomí, bytí a svědomí najednou mizí jak pára nad hrncem. Tak, jak se rychle mění technika - a je velkou otázkou, zda smysluplně kupředu nebo leckdy nesmyslně naopak zpátky dozadu? -, tak rychle se mění i člověk. Nejenom fyziologicky, ale především duševně, nebo chcete-li psychicky. A stejně jako technika ne vždy smysluplně a k lepšímu. Znechucení lidé pak hledají nejrůznější metody, jak uzdravit své zarmoucené já a většinou se utíkají do nákupních středisek nebo on-line shopů a horečně kupují nejrůznější věci, které ve skutečnosti vůbec nepotřebují, aby si udělali radost. Králové konzumu-nadnárodní globální výrobci a obchodníci si mnou ruce nad obrovskými zisky a makroekonomové a bankéři si mnou ruce nad růstem HDP. Jenže matička Země už si tak ruce nemne. Přestává totiž platit heslo jednoho známého politika, "že zdroje jsou." Přitom příčina tzv. ekonomických krizí je jednoduchá - převis nabídky nad poptávkou ve vyspělých ekonomikách. Poptávka je uměle stimulována nepřetržitou reklamou a levnými půjčkami bez ručitele. Jsou zapotřebí systémová managerská opatření. Volný převis finančního kapitálu je nutné směrovat do rozvojových zemí a výrobky umisťovat také tam. Tím zlepšit životní úroveň obyvatel těchto ekonomik a mimo jiné tím pomoci vyřešit hlavní příčiny migrantské krize. Vedle uspokojování spotřebitelské poptávky také zavádět nové technologie zlepšující mnohdy neutěšené přírodní podmínky těchto lidí. Náprava špatné alokace kapitálu a distribučních nákladů si vyžádá rigoróznější zásahy řízení světa, než tomu bylo doposud. Neustálé extenzivní zásahy do přírodních zdrojů spolu s extrémně rostoucí populací znamenají rychlé přibližování k bodu zlomu a limitní náraz. Bezohlednost vidíme na markantních nedostatcích a chybách v řízení a koordinaci všech procesů, které na Zemi probíhají. Například ve výzkumu vesmíru! Považuji tuto oblast za esenciální nutnost další existence naší planety a tím pádem nás všech. Na "nedávno objevených" exoplanetách už mohly " dávno" pracovat výsadky naší civilisace. Neustálé „vyhrožování“ důsledky tzv. „Průmyslové revoluce 4.0“, která zavedením umělé inteligence a robotizací nejrůznějších do té doby lidských činností, tak ztrácí opodstatnění. A tím pádem také tzv. „Zaručený příjem“, který by dle mého názoru způsobil dokonalý paskvil v lidské přirozenosti a povaze, a zcela by popřel jedno ze základních přísloví našich předků „bez práce nejsou koláče“. Už teď řešíme velký problém neoprávněně vyplácených sociálních dávek lidem, který se zkrátka nechce pracovat a kteří mnohdy žijí v rodinách, kde se již po celé generace nikdy nepracovalo! Kde pak mají brát děti z takovýchto rodin příklady a motivaci k vydělávání prostředků na živobytí prací? A kde následně mají brát motivaci k tomu, aby denně chodili do práce, lidé, kteří si mnohdy poctivou prací vydělávají méně, než činí „sociální dávky“ vyplácené těm „uměle vytvořeným nezaměstnaným“? Nebo důchodci, kteří se „dřeli“ celý život a zjišťují, že jejich důchod je značně nižší, než „sociální dávky“ vyplácené 18letým zdravým mladíkům, kteří imigrovali nelegálně do ekonomicky vyspělých zemí a nijak se o životní úroveň obyvatel těchto zemí nezasloužili a ani o tom v budoucnu vůbec neuvažují? Na přelomu nového milénia se to hemžilo slavnostními prohlášeními o dosažení vrcholu stupně vývoje lidské společnosti, o demokratické svobodě, kdy si o svém životě, o svém osudu, o své budoucnosti, o způsobu řízení států a tím pádem i celé naší planety budou rozhodovat lidé sami jako zaměstnavatelé vládních úředníků a zastupitelů, kteří budou jejich zaměstnanci a budou dobrovolně naslouchat svým voličům a respektovat jejich přání a názory, jako vlastníků státu, jako vlastníků planety Země. Co se ale stalo? Co se ale děje? Co se ale bude dít? Co bude s námi a co bude s planetou Země? To jsou otázky, na jejichž výstižné a kompletní zodpovězení nedává dostatečný prostor formát eseje. Proto se pokouším na ně odpovědět ve svých knihách, jako je kupříkladu trilogie "Ocelový klan", kde každý díl má 300-400 stran. Nepíšu ale knihy faktu, nýbrž beletrii formou sci-fi thrilleru. Za mezník v našich nedávných dějinách, pak považuji teroristický útok na "Dvojčata WTC" v New Yorku 11.9.2001. Jak píšu ve svém románu, nepostavil bych na jejich místě jednu ale opět budovy dvě a ještě vyšší, než byly ty původní. A nazval bych je "TWINS OF FREEDOM". A rozhodně bych k tomu nepotřeboval víc, než 10 let! A rozhodně bych neuvažoval postavit blízko nich mešitu, jak svého času navrhoval Barack Obama. Od tohoto zlomového data se začala rapidně měnit lidská společnosti a její řízení. Začal růst chaos, nepořádek, padala nesmyslná a kontraproduktivní rozhodnutí, která přímo odporují lidskému zdravému rozumu a mají za následek destrukci a zřícení všeho, čemu jsme doposud věřili a co jsme pokládali za nedotknutelné. Ale místo toho, aby nám začalo "zvonit v uších" dovolili jsme, aby se ve vládnoucích funkcích a pozicích usadili mnohdy naprosto neschopní „panáci“, kteří nejsou schopni samostatné úvahy a jednání, ale pouze "panáčkují" a ve slepé poslušnosti "duplikují" rozkazy svých zadavatelů - šedých eminencí-neviditelných v pozadí a dělají z našeho světa "multilevlovou" společnost, ve které jim kape nějaká menší provize podle toho jak moc jsou loajální vůči panákovi v hierarchii nad sebou. Vyhýbají se jakékoli odpovědnosti za svá "rozhodnutí", ale důsledně si hlídají, aby měli vše orazítkované a podepsané od co největšího počtu lidí, aby se v budoucnu mohli snadno vyvinit, kdyby je někdo popohnal k zodpovědnosti. Podle toho pak vypadá stav společnosti, kterou tito činitelé "řídí". Infrastruktura je totálně rozbitá, stavební řízení pro nové projekty trvá i desítky let, realizace nových smysluplných vynálezů se neděje vůbec, nebo se děje až v okamžiku, kdy inovativní nápad už definitivně zastaral. Přijímají se "nové" zcela nesmyslné zákony, které jsou často kontraproduktivní a nejen, že neřeší problémy, ale naopak přináší zcela nové komplikace, které tu předtím neexistovaly. Společnost pod "vedením" těchto "panáků" tak kráčí dozadu místo kupředu. Lidé jsou nespokojeni, i když se jim relativně daří dobře, nežijí uprostřed válečné vřavy a netrpí materiálním nedostatkem. Vnímají, že jejich děti a vnoučata rostou do nejisté budoucnosti, která se už neponese v duchu dávného po věky věků platného hesla "vy se budete mít líp než my, a proto to pro vás děláme a proto se tu tolik dřeme a mnohdy i riskujeme pro vás svůj život". Lidé pak začínají pochybovat, že dosavadní systém je nadále účinný a že už nejsou vyčerpány všechny jeho možnosti. Nespokojenost s "panáky" ve vládních pozicích pak vyjadřují volebním voláním po silných leadrech. Příkladem je volební výsledek v USA. Popularitu získávají kandidáti slibující opětovné nastolení vlády zdravého rozumu (common sense), obnovení pravidel a řádu do všech procesů, právo a spravedlnost. S tím související zrušení tzv. pozitivní diskriminace a politické korektnosti a zavedení reálnosti hodnocení lidí dle jejich chování a činů, nikoli pak podle barvy jejich pleti, politické či pohlavní nebo chcete-li generové orientaci. Vynesení pořádku do chaosu a živelnosti současného vývoje naší společnosti má jistě smysl. Musíme se však jako voliči, zaměstnavatelé a majitelé demokratických států postarat také o to, aby nezmizely pracně nabyté svobody, za které bojovali a mnohdy položili své životy naši předci.