RYCHLOST 2.ČÁST

Dnes můžeme zaznamenat fenomén rychlosti na vlastní kůži. Přichází na “návštěvu” orkán Sabina, jak mu dali název naši němečtí sousedé. Orkán, hurikán, tajfun, smršť a já nevím, co ještě. Je to vlastně celkem jedno, jak to budeme nazývat. Podstatné je, že se takto příroda vypořádává s tím, jak jí coby živočišný druh škodíme. Bohužel přitom naše matka nerozlišuje viníky a nevinné, ale měří nám to všem rovným dílem, bez ohledu na to, jestli je to Franta nebo Láďa. Ti praví viníci, kteří to vše díky své nezměrné chamtivosti působí, se asi domnívají, že zůstanou někde “za bukem”, ve svých podzemních, či jiných krytech nebo se díky svým majetkům vydají hledat životní prostor někam jinam. Řeknete si: “naivní představa?” Jak pro koho. Ale o tom šířeji někdy jindy a jinde. Sdělovací prostředky nás “svědomitě” zásobují zvyšujícími se stupni různých hrozeb a varování spojených s doporučení pořídit si zásoby potravin a balené vody na několik měsíců, i když máte radši točený Budvar. Různá hnutí “surviverů” lákají po internetu do svých řad a poskytují návody na vybudování “jednoduchých “ krytů namísto zahradních altánů, jež mají mít odolnost proti atomové bombě, natož pak nějaký nicotný hurikán? Tady mne napadá malé přirovnání. Když jsem jako teenager zkoušel hrát se stejně starými kamarády v rockové kapele na baskytaru, nalepil jsem si na její krk nápis “Hurricane Bass” a stejný nápis pak i na reprobednu, kterou jsem si sám sestrojil spolu s lampovým zesilovačem a kontrolou vybuzení ala magické oko dle schématu z časopisu Radioamatér. Takže pojem hurikán pro mě není nic nového. Ale jak říká rocker Olda Říha, který nám hrál na sólovku na čajích: “Konec srandy!” Zdá se, že si na stále častější varování meteorologů začínáme zvykat a pokládat to za součást každodenního života. To je však velmi nebezpečné. Jakákoli lhostejnost by v tomto směru mohla být fatální. Připomíná mi to “kvalitu” práce jedno z Autoservisů tehdejšího režimu, který jsem navštívil se svým automobilem ŠKODA 120L, s tím, že mi nefunguje topení. Přejímací technik mi sdělil, že se na to podívají. Když jsem se odvážil zeptat, kdy si mohu odpoledne přijít pro auto, rozhodil nechápavě rukama. Zeptejte se příští tejden, co pak nevidíte, kolik aut tu máme na dílně a kolik jich ještě stojí venku na dvoře. Zašustil jsem tedy stovkou v jeho kapse s výsledkem: “zeptejte se pozejtří.” Když jsem si pak za dva dny přišel pro auto a zaplatil 700 korun za “opravu”, zjistil jsem, že mi “odborníci” zakryli větrací otvory na přední kapotě igelitem a auto netopilo dál. Po snaze uplatnit reklamaci, mi bylo sděleno, že to je normální a že to přece dělají všechny Škodovky. Ale mně to nedalo a v garáži jsem si topení rozebral sám. Přišel jsem na to, že se vyvlékl bovden lanka ovládajícího klapku studeného vzduchu. Stačilo umístit bovden zpátky do aretace auto od té doby topilo opět na plno. Co tím chci říct? Nespokojujme se informacemi, či v dnešní době spíše dezinformacemi, kterými jsme “zásobováni” dnes a denně, ale vše si sami důkladně ověřujme a prověřujme. A hlavně: snažme se problémy nejdřív řešit sami a efektivně. Nepřihlížejme běhu věcí kolem nás, ale aktivně je ovlivňujme!.....