Úryvek z knihy "Ocelový klan 1.díl Osamělý běžec kapitola 18"

Mezitím už se blížili k městečku Doboj. Provoz vojenských aut značně zhoustl. Asi měli ti

policejní milicionáři u Zenice pravdu, pomyslel si Paul a nahlas dodal:

„Asi měli ti policisté pravdu, že se něco děje a možná budou zavřeny všechny hraniční

přechody ze země!“

Paul přidal plyn, aby předjel pokud možno co nejvíc khaki aut, aby ho potom nezdržovali na

checkpointu přes provizorní UNPROFOR most v Doboji.

Ale neměl to dělat. Dva kamiony sice předjel, když se však chystal předjet třetí, ten bez

varování prudce odbočil doleva a Paul s nohou na brzdě a očima přisátýma na brzdových

světlech odbočujícího náklaďáku jen tak tak stačil zpomalit, aby ho nenabral. Řidič

předjetého auta na něj začal zuřivě troubit.

Paul znova přidal a profrčel kolem levé odbočky, která byla na křiţovatce před mostem.

Měl naloženo na tachometru tak 120, když se to stalo.

Nejdřív oslnivý záblesk, kdy Paul doslova ztratil orientaci a pomalu také kontrolu nad vozem.

Pak se ozvala ohlušující rána, nebo snad více ran, Paul to nestačil vnímat. Detonace

nadzdvihla BMW snad půl metru do výšky a pak se jako zázrakem vrátil zpět na všechny

čtyři kola. To už Paul instinktivně snad ještě ve vzduchu naplno brzdil. Po dopadu na kola se vůz

stočil do pravého smyku. Paul to na ručku vyrovnal a znovu prošlápnul brzdový pedál.

Kolem lítaly kusy něčeho, vypadá to jako červené železo, myslel si Paul, ale nebylo to tak.

BMW zastavilo s kvílejícími pneumatikami u něčeho, co ještě před půl minutou bylo

checkpointem UNPROFOR.

Vůz těsně před zastavením ještě mírně nadskočil, jakoby něco přejeli.

Paul se třásl, kdyţ vystupoval z vozu uprostřed kouřících se trosek. Reichstetterův zbrázděný

obličej se chvěl napětím, ale krok měl klidný. Kolem nich bylo divadlo hrůzy, jinak se to ani

nedá nazvat.

Most UNPROFOR zmizel, místo něj zůstalo pouze torzo původního kamenného mostu.

Nějaké kusy z něho se povalovaly dole v řece. Paul pohlédl za vůz, co to vlastně přejeli?

Nevěřil svým vlastním očím. Byla utržená lidská paže, ze které se kouřilo a krev stříkala do

výšky. Měla zaťatou pěst, která jakoby hrozila světu kolem dokola – CO JSTE MI TO

UDĚLALI?!

Všude kolem byla nepředstavitelná změť trosek zkrouceného kovu promíchaného ostatky

lidských orgánů a torz lidských těl. Na kandelábru osvětlení, který jako zázrakem zůstal

neporušený, visela přilba s modrým návlekem – odznak mírových ozbrojených sil.