ZNAMENÁ DNEŠEK JIŽ ZÍTŘEK NEBO VČEREJŠEK?

ZNAMENÁ DNEŠEK JIŽ ZÍTŘEK NEBO VČEREJŠEK? Doba pandemická přináší zkoušku odolnosti každého z nás. Řada mých známých a přátel, s kterými komunikuji bohužel teď po telefonu či skype nebo sociálních sítích mi říká, že už to všechno snáší je se značným sebezapřením. Nejvíc vadí, že se nemohou osobně sejít se svými příbuznými a přáteli, že nemohou navštěvovat kina, divadla, koncerty a další kulturní události. Zbývají jen seriály a filmy v televizi a na Netflixu nebo HBO. Začíná řádit ponorková nemoc v domácnostech, kde partneři mají homeofice a do toho musí ženy vařit, učit se dětmi a ještě pracovat na dálku pro své zaměstnavatele. Podstatně horší to však mají lékaři a sestřičky, když se 12 hodin denně a kolikrát i déle musí starat o covidové pacienty v protiepidemických skafandrech, kde se nemohou ani pořádně nadechnout ani dojít na záchod nebo se napít. A světlo na koci tunelu pořád ne a ne najít. Zatím ani moc nebliká. Kde tedy hledat naději a optimismus do budoucna? Kde hledat dobrou náladu, když ráno vstanu z postele a z okna vidím šedivou, zataženou oblohu a prosolenou břečku na chodníku naší ulice? Slibovaná účinná vakcína není k dispozici v požadovaném množství a ještě k tomu probleskují informace, že virus velmi rychle mutuje a vakcína od Pfizeru neúčinkuje například proti mutaci z Jižní Afriky. Člověka napadají otázky, proč se dává při registraci výhradní přednost Pfizeru nebo Moderně, která je na genetické bázi RNA, se kterou chybí v praxi zkušenosti, před Astrou Zeneca, která je klasická nebo ruskou Sputnik 5. A Pfizer navíc krátí dodávky s poněkud bizarním odůvodněním, že bude zvyšovat výrobu? Každému, kdo někdy pracoval ve fabrice musí být jasné, že takovéto odůvodnění není relevantní. Navíc logistika produktu od Pfizeru je velmi komplikovaná vzhledem k nutnosti skladovat vakcínu v minus 70 stupňů. Státy EU kromě Maďarska se spolehly na centrální nákup z Bruselu, což se nyní ukazuje jako chyba. Všechny agendy patřící k strategické infrastruktuře státu by si měl každý stát ponechat ve své rozhodovací pravomoci. Takže nyní zbývá jen doufat a chci tomu věřit, že si z nynější kritické situace vezme státní establishment ponaučení a nejen že rychle zjedná nápravu, ale bude adekvátně jednat i do budoucna. A že bude o čem jednat „zítra“ v době postpandemické, až nás ta potvora kovidová konečně opustí, na to vemte jed. Včera jsem sdílel na svém profilu velmi zajímavou informaci, kterou zmiňuji už několik let na svém profilu, webech a také ve svých knihách. A sice EU chystá velkou renesanci železniční dopravy, tzv. Evropského expresu, který by měl do značné míry nahradit neekologická letadla. Letecký dopravní park je v žalostném stavu, morálně zastaralý, chce se mi říct ba přímo prehistorický, když se od doby Concorde – nádherného nadzvukového dopravního letadla, nic nezměnilo a Concorde ani po 20ti letech zastavení jeho provozu nemá nástupce. Do doby nástupu adekvátního stroje s minimálně stejnými parametry jako Concorde nemá letecká doprava smysl. Kdyby tzv. elektrifikátoři aut svou mozkovou a finanční kapacitu věnovali raději vývoji nových letadel, mohlo být dávno po problému jak u aut tak u letadel. Ale auta, již jsem velký fanoušek, jsou ve velkých problémech a zaslouží si samostatnou relaci v některých mých příštích vysíláních naživo. Teď se vrátím ke železnici. Tam se začínají dít věci.Bohužel zatím hlavně v Číně, kde vybudovali během krátké doby největší železniční síť rychlovlaků na světě. Teď k tomu přibude i magnetický Maglev, který bude upalovat rychlostí 610 km/h levitací na magnetické polštáři. V Evropě kolem nás už existují rychlovlaky řadu let. Do projektu Evropského expresu, který má nahradit leteckou dopravu, se zapojilo Polsko, Německo, Francie, Itálie a připojují se další. Je teď na nás abychom se připojili i my dřív, než nám ujede vlak! Hustota naší železniční sítě patří k největším na světě. Tak se držme hesla, že zítra musí znamenat už dnes a není to nic zprofanovaného. Neboť doba covidová a postcovidová neznamená jen depresi a špatnou náladu ale i neopakovatelnou příležitost k zásadní restrukturalizaci páteře naší ekonomiky – našeho průmyslu. K tomu však nestačí jen květnatá prohlášení, fráze a fluskule, ale vyhrnout si rukávy a jít do díla dřív, než nás ostatní předběhnou!